Portorož, Slovinsko

Babylon národů a jazyků
Slovinské pobřeží měří ani ne celých 50 kilometrů, zato je nepravidelně členité, zčásti skalnaté a malebné. Kromě přírodních krás a koupání v samém závěru Jaderského moře je ale tzv. Slovinská riviéra zajímavá i z historického a kulturního hlediska. Na vzhledu zdejších městeček se totiž nesmazatelně podepsal italský vliv a když by vás někdo "naslepo" vysadil na náměstí v Piranu, Izole nebo Koperu, nejspíš byste po otevření očí hádali, že jste se ocitli v Itálii – možná v nějakém zákoutí Benátek.
Dnešní slovinská přístavní městečka byla totiž po staletí v držení Benátčanů, jejichž nadvláda skončila až koncem 18. století. Celá oblast připadla po roce 1918 opět Itálii a teprve po komplikovaných jednáních a plebiscitu, konaném po 2. světové válce, se Istrie včetně její slovinské části stala součástí Jugoslávie. Samostatné Slovinsko pak existuje od roku 1991.
Dlouhodobý italský vliv se projevuje i v tom, že pobřežní oblast je dnes úředně dvojjazyčná. Všechny nápisy tu jsou slovinsky a italsky, přičemž každý ze zdejších obyvatel vládne plynně těmito dvěma jazyky a obvykle ještě nejméně jedním dalším. Piran je tedy pro mnohé Pirano, Koper se řekne Capodistria a Portorose je italské jméno pro Portorož.